Russia is like cancer, if you don’t destroy it, it will kill you, says human rights analyst (in Czech)

Z Ukrajiny bylo deportováno zhruba 19 tisíc dětí a ruské autority zadržely podle odhadů ukrajinského ombudsmana nejméně 30 tisíc osob. O jejich osudy se zajímá lidskoprávní analytička Tetiana Žukovová z neziskové organizace ZMINA. „V oblastech, které byly okupované a už nejsou, mají lidé strach, že kdyby se Rusům podařilo postoupit a znovu oblast zabrat, budou mnohem tvrdší,“ říká Žukovová v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál.

Tetiana Žukovová | Foto: Anna Košlerová | Zdroj: Český rozhlas

Zabýváte se perzekucí občanů v okupovaných ukrajinských oblastech. Jedna z věcí, na kterou dlouhodobě upozorňujete, jsou tzv. „filtrace“, kterým jsou Ukrajinci v okupovaných oblastech znovu a znovu vystavováni. Můžete vysvětlit, o co přesně jde?

Naše organizace dokumentuje zločiny proti lidskosti, válečné zločiny na Krymu a v dalších okupovaných oblastech.

V rámci filtrací mají ruské autority seznamy ukrajinských symbolů, například různých tetování nebo zprávy v mobilu s ukrajinskou symbolikou. Například pokud jste v určitých vláknech na telegramu, tak neprojdete filtrací a zatknou vás.

Tito lidé pak zmizí ze zemského povrchu. Občas se někomu podaří utéct a právě od nich víme, že pokud neprojdete filtrací, budete pravděpodobně vystaveni mučení a vyslýchání. Jiní prostě zmizí a nikdo neví, zda jsou naživu.

Filtrace probíhají hlavně v nově okupovaných oblastech, zatímco na Krymu se spíše děje to, že okupační síly někomu podsunou výbušninu a poté ho nařknou z terorismu a pošlou k soudu.

V Luhanské nebo v Záporožské oblasti neexistuje jakýkoliv právní stát. Tam žádné soudy nefungují a autority si s lidmi dělají, co se jim zachce.

Jedna z těch, kteří zmizeli, je 24letá Mariana Čečliuková, která se ukrývala v Azovstalu během ostřelování Mariupolu. Byla sice evakuovaná Červeným křížem, ale při odjezdu musela na filtraci, kterou neprošla. Teď už je dva roky v zajetí, během té doby se dvakrát spojila se svými rodiči. Nikdy neproběhl žádný soud a nepadl jakýkoliv rozsudek.

Mariana Čečliuková v policejní uniformě

Před zajetím pracovala pro ukrajinskou policii v Mariupolu. Což by mohl být důvod, proč ji Rusové zajali.

Další obětí je například novinářka Irina Daniolovičová. Věnovala se nedostatkům zdravotnictví na Krymu. Byla zadržena a dostala sedm let ve vězení. Drželi ji v cele, kde panovaly minusové teploty, dostala závažný zánět ucha. V okupovaných oblastech však neposkytují politickým vězňům zdravotní pomoc, takže přišla o sluch.

Víme také o dvou politických vězních, kteří za mřížemi v okupovaných částech Ukrajiny umřeli, protože se k nim nedostala lékařská pomoc.

Pak také 26letá Leniie Umerová, Tatarka z Krymu, která tvořila obsah pro sociální sítě pro jednu módní značku. Nebyla jakkoliv politicky angažovaná. 

Pochází z Krymu, ale pracovala v Kyjevě. Jela navštívit svého otce na Krym poté, co dostal onkologickou diagnózu. Jenže při hraniční kontrole ji zatkla policie. Byla jediná, kdo měl v autobuse ukrajinský pas.

Leniie Umerová (vpravo) spolu se svou rodinou na Krymu

Obvinili ji ze špionáže, převezli do Moskvy a teď čelí dvaceti letům ve vězení za špionáž. Takových příběhů je mnoho.

Víme, kolik lidí zmizelo?
Ne, protože nemáme přístup do okupovaných oblastí. Ukrajinský ombudsman odhaduje, že z okupovaných oblastí zmizelo nejméně 30 tisíc lidí. My máme zdokumentovaných 1700 konkrétních případů. To jsou lidé, kteří byli odvezeni z domovů, jsou drženi proti jejich vůli a bez toho, aby proběhl jakýkoliv soud. Také víme, že do Ruska zmizelo zhruba 19 tisíc dětí, které byly deportovány.

Rusové mají seznamy lidí, které mají zatknout a s těmito seznamy obchází domovy a zatýkají lidi v okupovaných oblastech. Většinou jde o nevinné lidi, které udali kolaboranti.

Problém je, že ruská strana odmítá spolupracovat jak s ukrajinskými autoritami, tak například s Červeným křížem, takže je těžké informace ověřovat.

Přijela jste do Prahy, abyste se potkala s kandidáty do eurovoleb. Co jim chcete předat?
Jsem tu od toho, abych jim předala informace ohledně lidskoprávní situace na Krymu, aby se na něj nezapomínalo. Jen na Krymu víme o 217 politických vězních, většina z nich jsou krymští Tataři. Je důležité na ně nezapomínat, připomínat jejich příběhy. Evropští politici se mohou stát jejich ambasadory a připomínat jejich poselství v době, kdy političtí vězni ztratili svůj hlas. Také chci, aby evropští politici podpořili práci Červeného kříže, který pátrá po lidech v zajetí.

Vaše organizace dokumentuje příběhy válečných zajatců a politických vězňů. Jak se k těmto příběhům dostanete?
Za prvé jsme součástí koalice 5am Coalition. Ta se skládá z různých lidskoprávních organizací a každá se věnuje určité výseči této agendy. Jezdíme do nově osvobozených oblastí, kde mluvíme s lidmi, kteří žili pod okupací, mapujeme jejich příběhy a zařazujeme je do databáze, aby k nim měly přístup i ostatní neziskové organizace.

Naši odborníci jsou pečlivě školení, aby s lidmi, kteří něco takového zažili, mluvili šetrně. Ježdění do terénu však může být nebezpečné, protože za sebou Rusové často nechávají miny, a proto se do těchto oblastí vypravují jen odborníci. Je řada případů, kdy se lidé vypravili do nově osvobozených regionů a zemřeli, protože jejich auto najelo na minu.

Kromě osobních pohovorů také používáme různé otevřené zdroje. Vše děláme v souladu s Istanbulským protokolem. (Normy stanovené OSN vymezující požadavky pro posuzování pravdivosti tvrzení osob, které někoho nařknou z mučení či špatného zacházení, vyšetřování válečných zločinů či ponižujícího zacházení nebo trestání – pozn. red.)

Mezinárodní trestní soud vydal zatykače na ruského prezidenta Vladimíra Putina a dětskou ombudsmanku Mariju Lvovovou-Bělovovou kvůli deportaci ukrajinských dětí. V březnu vydal zatykače také na dva vysoce postavené vojenské velitele. Mají tato rozhodnutí nějaký význam, když Rusko není součástí Římského statutu, na základě kterého soud vznikl?
Nějaký význam to má, protože osoby, na které je vydán zatykač, nemohou cestovat do zemí, které jsou součástí Římského statutu. Například minulý rok se Putin nemohl účastnit jedné konference v Jižní Africe, kam byl pozván a kam by bývalo bylo strategické, aby jel.