They keep our people in basements. We must act, says the war crimes expert (in Czech)

Žukovová tento týden přijela do Česka na jednání s kandidáty do europarlamentu, setkat se prý chce s těmi, kteří mají šanci se do Evropského parlamentu dostat. „Jen na Krymu je 217 politických vězňů. Politikům chci připomenout jejich příběhy a mluvit s nimi o zacílení pomoci Ukrajině,“ přibližuje v rozhovoru. Její tým z českých parlamentních stran neoslovil pouze SPD, hnutí ANO podle slov právničky jednání odmítlo.

Co přesně chcete s politiky probírat?

Chceme jim připomenout situaci, v jaké se na Ukrajině, a především na Rusy okupovaném Krymu, nachází lidská práva. Mluvit tedy budeme o konkrétních rukojmích, unesených dětech deportovaných do Ruska a Běloruska, nebo o politických vězních. Ty mám na starosti já.

Na kterých případech nyní pracujete?
Zmínit můžu třeba Irynu Danylovyčovou, která pracovala jako lidskoprávní obhájkyně a z nouze také jako zdravotní sestra. Psala mimo jiné články o situaci na okupovaném území, o příbězích z nemocnice, kde pracovala.

Za to byla odsouzena na 6 let a 11 měsíců do vězení. Byla mučena ve vazbě. Dusili jí, drželi v teplotách pod nulou, kvůli čemuž dostala zánět do ucha. Nikdo ji nepomohl, na levé ucho tak ohluchla. Když se její stav zhoršil, převezli ji do Ruska, kde ji nyní drží.

Je to pro Rusy norma, že politickým vězňům neposkytnou základní zdravotnickou pomoc?
Ano, bez pochyb. Stejný osud potkal také například Džemila Zacharovova a Kostiantyna Šyringa, kteří stejně jako Iryna během svého pobytu ve vězení onemocněli. Ani jeden z těchto politických vězňů bohužel nepřežil.

Z jakých důvodů bývají lidé nejčastěji drženi jako političtí vězni?
Je toho dost, někdy to vypadá až absurdně. To je například případ Leniie Umerovové, která se živila jako manažerka sociálních sítí jedné módní značky v Kyjevě.

Jela navštívit na Krym tatínka, který onemocněl rakovinou. Na hranicích ji ale zastavili. Když zjistili že je Ukrajinka, zadrželi ji a odvezli do vyšetřovací vazby nedaleko Moskvy. Hrozí ji dvacet let za špionáž.

Bývá to ale i naopak, některé lidi převážejí z jiných oblastí na Krym, kde čelí falešným obviněním. To je zase případ Iryny Horobcovové, ajťačky a dobrovolnice z Chersonské oblasti. Rusové ji po invazi unesli a nyní ji soudí, také za údajnou špionáž.

Odkud o unesených lidech čerpáte informace?
Především od jejich rodin, které s nimi bývají v kontaktu. Komunikujeme také s různými neziskovkami jako Krymská solidarita, které vynášejí informace z okupovaného území ven a snaží se je šířit do světa.

Je po více než dvou letech války něco, co vás ve vaší práci překvapí?
Občas mě stále dokáže překvapit, kolik lidí ruský režim i po těch dvou letech zadržuje. K čemu jim taková masa lidí ve sklepích je? Překvapuje mě také, že i když už je to deset let od okupace Krymu, stále jsme nevymysleli žádný funkční mechanismus propouštění politických vězňů. Vyměnili jsme s Ruskem jen desítky válečných zajatců, jsou jich přitom velké tisíce.

Politický vězeň byl také Alexej Navalnyj. Jak jste vnímala jeho? Změnilo se něco po jeho smrti?
Jak už jsem řekla, Rusové jsou známí tím, že své politické vězně mučí a zabíjejí. Navalného jsme nijak nepodporovali a jeho smrt nás tedy nezasáhla, on nepodporoval Ukrajinu ani lidská práva. Chtěl to nejlepší pro Rusko, Rusko bez Putina, ale ne zastavit agresi.

O Krymu se mimo jiné krátce po invazi v roce 2014 vyjádřil, že není jako sendvič, který by se dal předávat tam a zpět. Byla bych raději, kdyby se mluvilo o jiných politických vězních.

Tak mi řekněte ještě o někom dalším.
Velmi se mě dotkl třeba případ španělského občana jménem Mariano Garcia Catayud. Je mu pětasedmdesát a byl na Ukrajině jako dobrovolník, mimo jiné v únoru 2022. V izolaci je už před dva roky, Rusové ho mučí a kvůli bití přišel o část zubů. O něm bohužel nikdo nemluví.

Jak vypadá běžný pracovní týden lidskoprávničky?
Moc „běžných“ dnů není, kvůli práci totiž velmi často cestuji po celém světě. Nedávno jsem byla jednat ve Vídni, naposledy v Bruselu a teď jsem v Praze. Brzy mám v plánu jet také na Tchaj-wan.

Můj tým se zabývá dokumentací válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, jezdíme do osvobozených oblastí, nebo využíváme otevřených zdrojů a získáváme důkazy, které poté předkládáme Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu.

Jak se vám to zatím daří ohledně Putina a jeho režimu?
Je to dlouhodobá práce a výsledky nejsou vidět hned. V Haagu už ale díky nám a našim partnerům vydali čtyři zatykače a Putin tak mimo jiné nemůže cestovat do mnoha evropských zemí, takže si myslím že jsme docela úspěšní.

I vám tedy Rusové určitě hrozí vězením, mám pravdu?
Ano, i vám za tento rozhovor určitě v Rusku hrozí vězení a mučení. Rusové mají vyvinutý mechanismus pronásledování „aktivních“ lidí. Na seznamu nežádoucích jsou novináři, lidskoprávní aktivisté a mnoho dalších, kteří se vzpouzí jejich režimu a podporuje Ukrajinu.

Ruská propaganda tu byla vždy
Zmínila jste, že sledujete i osudy ukrajinských dětí. Jaké věci se vám podařilo dopátrat?
Je toho spoustu, na okupovaných územích jim například nedovolí učit se v jejich rodném jazyce. Rusové ničí vše ukrajinské, dětem nedovolí učit se o historii jejich národa, o kultuře a tak dále. Ani kdyby chtěly, nemají žádný přístup k literatuře, protože ji Rusové ničí. Nemají ani přístup k médiím nebo internetu, všechno je blokované.

Jakou propagandu místo toho dostávají?
Ve škole mají vlastenecké hodiny, učí se o velkém Rusku, do třídy někdy chodí i vojáci a říkají dětem, jak je skvělé bojovat za svou vlast, tedy za Rusko. Ve školách bývají také fotky dětí, které šly v osmnácti na frontu a padly. Jsou oslavováni jako ti největší hrdinové.

Rusové okupují Krym už deset let, některé unesené děti tak vůbec nevědí, co je to Ukrajina. Indoktrinace je dokonalá, ty děti jsou adoptované, mají jiná jména.

Kdyby se vrátili domů, dá se s nimi vůbec pracovat na reintegraci?
Připravujeme se na to. Připravujeme například naše učitele. Až bude osvobozen Krym, budou muset bojovat s propagandou a naučit tyto mladé lidi skutečnou historii. Bude to matoucí, těžké, ale věřím, že si s tím naši odborníci poradí.

V Česku ohledně ruské propagandy rezonovala kauza kolem webu Voice of Europe. Co podle vás odhalení BIS říká o ruském vlivu v Evropě?
Rusko pokračovalo v dezinformační válce od konce studené války a zapouštělo své propagandistické kořeny po celé Evropě. Takže se doopravdy nikdy nezastavilo. Nikdo tomu ale nevěnoval moc pozornosti, všichni si užívali mír.

Oni ale šli hlouběji, platí si politiky a hledají díry v systému, kam by mohli umístit svou propagandu. Je to všude kolem. A teprve teď jsme začali vyvíjet mechanismy, jak s tím bojovat.

Daří se to?
Jde to velmi pomalu, Rusové mají přístup takřka všude. Před několika dny například mluvil jejich zástupce na plenárním zasedání OBSE (organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, pozn. red.) o tom, jak ruské děti v Evropě trpí šikanou, protože jim spolužáci nadávají.

Z takových projevů je zřejmé, že zatím neexistuje jasná hranice mezi svobodou slova a dezinformační kampaní. Někteří lidé prostě mají zlé úmysly, na to bychom neměli zapomínat.

Když už se bavíme o propagandě, co jste říkala na rozhovor Putina s Tuckerem Carlsonem?
Podle mě do toho rozhovoru šel jen ze dvou možných důvodů – sláva a peníze. Je možné, že za to od Kremlu něco dostal, jisté ale je, že se mu dostalo mezinárodního ohlasu. Před rozhovorem jsem ho neznala, po něm o tom už mluvil celý svět. Možná si ale i on sám později uvědomil, že to nebyl nejlepší nápad.

Source: iDNES.cz